Dvacet (Kryl Karel)
1. Ztichly louky i bor, mrtvé vrcholy hor,
padl ћal na ve?er srpnový,
v prachu dvaceti let zmizel ohe? i led,
zbyly jen carovy proslovy,
z v?tví rezavých les? h?mí ticho d?su,
slepí a hluљí dál kulmují uљi
(G)
králi Midasovi.
2. Krví zna?ena je dlaћba u Dunaje,
hroby padlých jsou bezejmenné,
heslo o vít?zství cizím pe?ím se skví,
dávno krev vsákla do kamene,
barva rubínu z ћezla v záhn?du zrezla,
zav?eni v kleci jsme otroky v?cí,
nikdo nevzpomene.
3. Nad zemi prodanou v?try aћ p?ivanou
oblaka zelená z ћíravin,
vlasy tvé havraní uchopím do dlaní,
z prstenu zaplane vltavín,
snítka nachových plod? roz?e?í vodu,
navzdory posté zas na b?ehu vzroste
rudý trs je?abin ...