Br zy nám, brácho,
ro zdělí cesty ži vota nůž,
až z vo dřený vesty do trávy
sklouzne vo ňavá růž
je na dosah cíl všech vandrů a chvil,
dým ohňů za ře kou,
než ky tary tó ny a vě trný zvo ny
vzbu dí tě pod de kou.
Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej,
uřízni patku a na památku ptákům ji nalámej,
ti znají líp svět, co chceš uvidět a znát ho ještě víc,
ale nejsi Odysseus, neznáš startu rébus,
vyrostl jsi ze dvou nohavic.
Chorus:
Smutno je mi, brácho, a ne vím, jestli počkáš
u kiosku na pá tým, kde se mnou pivo si dáš,
jsme z jedný krve, brácho,
a vě řím, že se dočkáš
vytoužený šance, a tu, doufám,
nikdy neproh ráš.
Poznáš handicap, do trní výlet, pád z oblaků,
dívku jak Heidi, co si tě najde na cestách tuláků,
rány pod pás a nazmar čas v tom lidským stavení,
kde řádí kariéra jako nemoc, která člověka na blázna promění.
Chorus
Brzy nám, brácho, ro zdělí cesty života nůž...